Píseň lásky

Výňatek z Úryvku z rukopisu Lidská tvář Josefa Suka.

         … Nejněžnějším projevem umělcova citového života je láska k ženě, která klíčí u Suka již v dětském věku a má svůj zvláštní, naivně romantický výraz. Osobou dítětem-Sukem obdivovanou je Nasťa Krausová-Haškovcová, celoživotní přítelkyně jeho starší sestry Emilie, učitelky v Jindřichově Hradci. Ona je živým magnetem přitahujícím mladičkého konzervatoristu do památného města, ona je také inspirujícím živlem pro jeho tehdy ještě naivní tvorbu. jde tu především o dvě písně s průvodem klavíru, jejichž rukopis je částečně ztracen, a o Jindřichohradecký klavírní cyklus: a) Příjezd do Hradce (kde bydlí Milka) – b) Vchod do rytířského sídla Milky – c) Vyplazené jazýčky (elektrické žárovky) – d) Svatební pochod Milky se slečnou Krausovou.

         Důkazem tohoto něžného vztahu je několik dopisů bez data, v nichž nazývá Nasťu Krausovou (po provdání Haškovcovou) svojí sestřičkou a jíž věnuje dvě jmenované písně se slibem, že každým rokem připojí další. V závěru prvního listu se těší na shledání o prázdninách. V druhém dopisu vzpomíná na Nastinu návštěvu v Křečovicích a vyznává jí roztomilým způsobem svou náklonnost. Píše doslova: „Kdybych ji tu měl, zlíbal bych ji celičkou.“ V dalším dopise, adresovaném již provdané Nastě Haškovcové, blahopřeje naivně veršovaným slohem adresátce k jmeninám a nazývá ji přítelkyní. Následuje dopis a pohled, adresovaný oběma sestřičkám, kde se již zmiňuje o počátcích své koncertní činnosti. V dopise, odeslaném 28.10.1898 z Ženevy, zve obě „sestřičky“ na svou svatbu do Prahy. I v pozdějších letech v daleké cizině vzpomíná na sestru Emilku (Miličku) a její družku Nasťu. 

Obě ženy zůstaly věrnými přítelkyněmi až do konce života a jsou pochovány ve společném hrobě na svatováclavském hřbitově v Jindřichově Hradci. Emilie Suková žila v letech 1860 – 1938, Nasťa Krausová-Haškovcová v letech 1863 – 1954. Provdala se za lékárníka a po ovdovění bydlela s Emilií Sukovou v Dobrovského ulici č. 182. Její neteř, Bohumila Růžičková, rozená Krausová, bývalá průvodkyně na zámku v Jindřichově Hradci, pečlivě opatruje rukopisné památky, připomínající Sukovu jindřichohradeckou epizodu. Tvůrčí památkou na ni jsou klavírní Idylky, věnované Nastě Haškovcové. …

Autor Otomar Pičman