Budiž světlo

"Vyplazené jazýčky"

Ne, to není neslušnost, nýbrž název klavírní skladby Josefa Suka. Napsal ji v Jindřichově Hradci, kam jezdíval na návštěvu ke své sestře Milce. Zajímavý je název skladby, který ukazuje na inspirační zdroj mladého skladatele. Vraťme se do března roku 1887.

         „Budiž světlo – a fť – bylo světlo… a bylo to světlo elektrické,“ oznamoval pyšně a nadšeně jindřichohradecký Ohlas od Nežárky. Ano, v pondělí 14. března toho roku se obyvatelé našeho města sešli na náměstí, aby se stali svědky nevídané události : „V sedm hodin mžikem všechny elektrické lampy žárem vzplanuly a osvítily náměstí a Panskou ulici tak jasně, že bylo očekávání všech daleko převýšeno.“ Zázrak moderní techniky! Něco takového nebylo k vidění nikde v Čechách s výjimkou Prahy.

         Dnes bychom asi tehdejší osvětlení považovali za nedostatečné, vždyť celé náměstí osvětlovaly pouze dvě obloukové lampy a jedenáct žárovek, jejichž vlákna vydávala poněkud mihotavé světlo. Některému z hradeckých vtipálků připomínalo – vyplazený jazýček ! A protože si onen vtipálek svůj postřeh nenechal jen pro sebe, přirovnání se ujalo. Dozvěděl se o něm i mladičký adept hudební múzy, tehdy třináctiletý Josef Suk.

         O veřejné elektrické osvětlení v J.Hradci se zasloužil tehdejší ředitel černínského velkostatku dr.Karel Jičínský. Ten v roce 1886 uzavřel dohodu s inženýrem Františkem Křižíkem, pod jehož vedením byla v bývalém panském mlýně zřízena elektrárna. Protože zkoušky elektrického osvětlení dopadly dobře, rozhodla městská rada na svém zasedání 11. května, aby byl tento typ veřejného osvětlení zaveden v celém městě.